Zajímavosti o kávě

Chystáte-li se zrovna cvičit, dejte si šálek lahodné kávy a zvýšíte tím nejen svou energii, ale urychlíte také spalování tělesných tuků, napsal britský deník The Times.

Káva představuje nejrozšířenější návykovou drogu na světě! Ozývají se varovné hlasy. Vědci z Australského sportovního institutu (AIS) určitě potěší nejen milovníky kávy, ale i sportovce a ty, kteří neúspěšně bojují s nadváhou-atletům podávali malé množství kofeinu a zjistili, že jejich vytrvalost se oproti těm, kteří si povzbuzující prostředek nevzali, zvedla o 30 procent a kvalita podaného výkonu se zvýšila o tři a půl procenta.

Za normálních okolností používá tělo jako paliva při pohybové námaze uhlohydráty, které jsou v podobě glykogenu uloženy v játrech. Když dojde k vyčerpání zásob uhlohydrátů (zhruba po hodině a půl aerobiku), začne se konečně nežádoucí tuk přeměňovat na energii a tělo štíhlí.

Vědci AIS zjistili, že po požití kofeinu začínají svaly odčerpávat energii namísto z uhlohydrátových zásob přímo z tuku.

Cyklisté, kteří při jízdě upíjeli coca-colu nebo kávu, jeli rychleji a s větší výdrží než Ti, kteří se občerstvovali čistou vodou.

Podle jiného výzkumu, provedeného na Univerzitě v Jižní Karolíně, pomáhá šálek kávy před cvičením oddálit tělesnou únavu a vyčerpání o 60 procent.

,,Výsledky testů jsou dobrou zprávou pro všechny, kdo pravidelně sportují,“ připustila Jane Griffinová, poradkyně pro stravu britského olympijského týmu.

,,Lidé, kteří si pravidelně doprávají hrneček kávy, nepociťují tolik fyzické námahy jsou schopni pracovat déle,“ potvrdil Richard Godfrey, vedoucí fyziolog z britského Olympijského zdravotního institutu.

Je známo, že kofein podporuje duševní činnost a zvyšuje bdělost. Jeho působením svaly sílí a zlepšuje se práce dýchacího systému. Nová vědecká zjištění patrně přispějí k rozpoutání diskuse o kofeinu, který může být ve vrcholovém sportu považován za doping.

Vypitím pěti a více šálků kávy během dvou hodin se v moči objeví 12 mikrogramů kofeinu na jeden mililitr, což je impulz pro Mezinárodní olympijský výbor k diskvalifikaci sportovce.

Rozšířený názor, že pití kávy během sportovního výkonu způsobuje dehydrataci organismu, označili australští vědci za mylný. (The Times, ČTK)

David Černý
Pan Massimo je vrchní ochutnávač u jednoho z největších světových producentů kávy v Turíně.
Tento nenápadný ltal každý den usedá k velkému kulatému stolu, na kterém jsou připraveny nejrůznější směsi káv.
Když je připraven nápoj, uchopí šálek a nejprve do něj vnoří svůj nos. Potom do úst nasaje trošičku černé tekutiny, chvilku ochutnává a pak ji decentně vypustí do plivátka. Jeho chuťové pohárky a vytříbený čich jsou zárukou toho, že káva je stále stejně kvalitní.

Někdy kolem roku 1400 si všiml jemenský pastýř, že když jeho kozy spásly z keře načervenalé bobule, začaly trojčit a čile běhat po pláni.
Pastýř se s nezvyklým jevem svěřil mnichovi. Ten natrhal bobule, povařil je a po destilaci získal hořký nápoj. Oplýval silou zahánějící spánek a únavu. Nakolik je legenda pravdivá nevíme. Faktem je, že kávovník pochází z Afriky, pravděpodobně z etiopské oblasti Kaffa odtud se rychle rozšířil do Jemenu, Arábie a především do Egypta, kde získal neobyčejnou popularitu.

V druhé polovině 16. století překročila káva hranice Evropy. Byla to doba velkých plachetnic brázdicích Středozemní moře. Na jedné z nich se někdy kolem roku 1570 káva dostala do Benátek, přístavu s vyhlášeným trhem pro zboží z arabských a asijských zemí. Zásluhu na dovozu novinky měl Paduan Propero Alpino, známý botanik a fyzik. Charakteristické vlastnosti rostliny pak popsal v knize De Planctis Aegyptii et de Medicina Aegiptiorum.

Dalším velkým propagátorem kávy v Evropě se stal benátský soudce a ambasador Benátské republiky G. Fransesco Morosini. V roce 1572 píše ve své zprávě z Konstantinopole mimo jiné: „Zdejší lidé se scházejí několikrát denně v malých krámcích. V družné náladě zde popíjejí tmavý a horký nápoj,“ sděluje. S přibývajícími léty vznikají první kavárny i v Benátkách. Obchod s kávou jen kvete, káva se stává módní záležitostí a všichni chtějí ochutnat zázračný nápoj. V roce 1640 je ve městě otevřen první obchod s kávou a později další v Turíně, Janově, Miláně, Florencii, Římě a Neapoli. Ne pro všechny je však káva zázrakem.

Fanatičtí křesťané považovali její pití za hřích. Dokonce naléhali na papeže Klementa VII., aby věřícím zakázal pít „ďáblův nápoj“. Traduje se, že papež, dřív než vynesl soud, kávu ochutnal. Když se napil ze šálku vonného nápoje, označil jeho chuť za skvělou. „Byl by hřích nechat ho pít pouze nevěřící! Porazme Satana požehnáním tomuto nápoji, který neobsahuje nic pro křesťany závadného! “ Lepší reklamu, požehnání přímo od papeže, káva dostat nemohla. Stal se z ní „nápoj také pro křesťany“.

A později v 18. století, je pro změnu „nápojem intelektuálů“. Káva zaujala nejen jako „životabudič“, ale i svými léčivými účinky. „Je to opravdu všelék,“ píše se v listě vytištěném v Miláně v roce 1801 a podepsaném vyhlášenými lékařskými kapacitami. Kult kávy v Itálii trvá dodnes. Kavárny jsou stále vyhledávané a znovu je obnovována jejich stará a pitoreskní atmosféra. Café Florian na náměstí San Marco v Benátkách je nejlepším příkladem. Rubínově zbarvené samety, nenápadná světla a malé stolky lákají také v Café Greco v Římě, Pedrecchi v Padově, Michelangelo ve Florencii a Barrati v Turíně.
Káva ten báječný nápoj, tu chutná nejlíp.

Espresso

• Správné vyluhování kávy trvá kolem 25 vteřin.
• Barva dva až tři milimetry silné pěny je oříškově hnědá.
• Pěna musí být hutná a bez bílých či černých skvrn.
• Podává se v malých šálcích (70 cl).

Cappuccino all' italiana

• Šálek naplněný piccolo espressem, k němuž se přidá napěněné mléko.
• Podává se ve velkých šálcích (165 cl) a zdobí čokoládou.

Caffé Macchiato

• Šálek 'caffé' (120 cl) se naplní silným espressem a přidají se k němu dvě polévkové lžíce napěněného mléka.

Caffé Vienesse

• Káva podávaná ve velkých šálcích či sklenicích s našlehanou smetanou a ozdobená čokoládou.

Irish caffé

• Jedno velmi horké espresso, dvě polévkové lžíce smetany, dvě čajové lžičky hnědého cukru, čtyři polévkové lžíce irské whisky.
• Do sklenice zahřáté párou se nalije horká káva, přidá cukr a whisky.
• Na hladinu nápoje se opatrně nalije smetana přes bříško zahřáté barové lžičky.
• Nápoj se podává po jídle.

Frapé

• Do kávy se přidá mléko a kostky ledu na ochlazení.
• Spolu s cukrem se nápoj promíchá v šejkru.
• Podává se ve vysokých sklenicích, zdobí šlehačkou.

Praha - Jednu denně, tak často přibližně Češi holdují kávě.
Loni se jí v tuzemsku vypilo 370 šálku na osobu. V roce 2001 to bylo 330 šálku. Výsledky jsou bez spotřeby v kavárnách či restauracích. Vyplývá to z údajů společnosti Tchibo. Za růstem spotřeby je podle výrobců zejména rozšíření sortimentu a úspěch instantní kávy. Výrazný ústup naopak zaznamenala levnější zrnková káva, kterou nahradila káva pražená. Z ní si Češi stále nejraději připravují tradičního „turka“.

Spotřebou zhruba tří kilogramů kávy na osobu ročně Češi patří do světového průměru. Je tomu tak přesto, že třeba v Německu činí spotřeba asi šest kilogramů na hlavu a v severských státech - Norsku, Finsku a Švédsku, které drží v rámci Evropy prim - je to kolem deseti kilogramů. Výrazný rozdíl plyne právě ze způsobu přípravy. Na „turka“ je totiž potřeba výrazně méně kávy než na nápoj filtrovaný což je způsob oblíbený v řadě jiných zemích.

Káva není jen rutina

Podle odborníků přibývá lidí, kteří si na šálek dobré kávy rádi zajdou do kavárny či specializovaného podniku. Zájem spotřebitelů plyne mimo jiné z toho, že pro řadu lidí přestala být káva jen rutinní tečkou za obědem v běžné restauraci, ale jdou na tento nápoj cíleně a vyhledávají kvalitu. pin, čtk